Vitajte v Galérii Gagarinka

Pozývame Vás na prehliadku Tenisového Múzea. TenisoveMuzeum.sk

Pozývame Vás na komentovanú prehliadku s autorom dňa 18.10. 2015 o 16:00 v Galérii Gagarinka.

Tisková zpráva aneb: Několik poznámek k výstavě „Matej Vagač – hody a umenie.“
Hned úvodem, a ze všeho nejdřív, považuji za nutné informovat uměnímilovnou veřejnost, že výběr obrazů na výstavu provedl sám autor, bylo na něm, aby rozhodl a preferoval – co z díla je to podstatné a nejaktuálnější. Autorský výběr je tedy vymezen léty 2005 – 2015, a je ukázkou tvorby víceméně současné.
Již názvy vystavených prací, a ovšem také i převládající žánr, který by s určitou volností mohl být nazýván „zátiším“, evokují každodennost, „život věcí“ a jejich skrytý půvab, všednost a materiální věcnost, která zajisté evokuje i věčnost. Připomenu jen, že právě zátiší metafyzické má v moderním umění předchůdce, a tedy tradici nezanedbatelnou.
Kunsthistorikové by zajisté pojmenovali právě onu přítomnost, dnešní situaci, a tak ji spíše jen zaříkávají slovy postmoderna a postmoderní, která zcela jistě a právě dnes neznamenají nic určitého a obyčejným rozumem uchopitelného. Byla zde ovšem vedla umění sakrálního celá éra zátiší metafyzického. Český malíř Ivan Sobotka to v jednom rozhovoru řekl docela přesně, rustikálně a věcně: „ Umění by mělo být něco nobl, podobně jako náboženství, a ty ani nejmenuj, to samo o sobě degraduje“. Neuvádějme tedy nijaká jména, žádné podobnosti, či spíše vzdálenosti, nedržme se ani žádné hierarchie, a varujme se slov definitivních. Možná právě proto, že malba je médiem Absolutna.
Ale zpět k dílu, které je událostí a tedy neobyčejností – pravým opakem banality. Paradoxem zdá se býti právě ona banalita, všednost: životodárná půda pro všechno neobyčejné a ovšem i zázračné.
A naopak: Malíř by měl býti dekonstruktorem chaosu, harmonizátorem a – řečeno s francouzským spisovatelem Leonem Bloy: podnikatelem bourání.
Jiří Olič